Vážení a milí hosté!

To není science fiction! A už vůbec neztroskotali. Přistáli. Ale trochu blbě. Moc prudce. Zachytili signály, zdárně proletěli atmosférou, jenže znáte to, když ucítíte ty omamné vůně našich pokrmů, dostanete tak neovladatelnou chuť je ochutnat, že úplně přijdete o rozum, v jejich případě o vyšší inteligenci. Tak s tím holt trochu zhurta praštili u nás na louce. Hned kousek za cestou. Tak je tu máme, nebo jak se říká, nejsme tu sami. Tedy nikoliv obecně, ale u nás v Lačnově. Zkrátka vyměnili ten svůj létající talíř za náš plný dobrot. Cpou se jak nezavřený, až se jim dělají boule za tykadly. Ptáte se, jestli komunikují? Zatím pouze mimoverbálně. Hrozně mlaskají. Jasně, že by si to mohli opravit a zase odfrčet, jenže se jim nějak nechce.

Proč? Inu, přijďte ochutnat!